Střešovická písmolijna/TypoMonolog

Last Things Last

aneb konec iluzí o grafickém designu.

Podle předpovědí futurologů a dokonce i seriózních vědeckých studií jsme měli dávno létat na Mars, pohybovat se neslyšně nad zemí ve vznášedlech namísto automobilů, teleportovat se na velké vzdálenosti, vynalézat nové léky a požívat výhod celosvětové demokracie. Ve skutečnosti sedíme doma v bačkorách a poslušně čumíme do počítače, zatímco politici si užívají z našich daní a z úplatků od nadnárodních firem, pro které ochotně děláme design. V roce 1964 vyšel první manifest grafických designérů First Things First (dále FTF), v roce 2000 Rick Poynor vydal druhý, trošku ostřejší, a nic se nestalo. Píše se rok 2006 a věci jsou ještě horší než předtím.
Nač chodit okolo horké kaše – klienti jsou sebranka, veřejnost taky. 95% obyvatel Zeměkoule nepovažuje grafický design za rovnocennou disciplínu s volným uměním, a podle toho se lidstvo ke grafikům chová. Grafici jsou prodejní kašpaři přiživující se na reklamě. Kdyby to nedělali, umřeli by hlady. Velký klient nemá vkus, ale platí. Malý klient vkus taky nemá, má ale vlastní názor, do všeho strká nos, přesně ví jak to má vypadat, a především málo platí. Grafici jsou labilní amatéři s občasnými záchvaty exhibicionismu. Přestože scéna vypadá polarisovaně, oba tábory jsou si jaksi kvit. Rozdíl je jedině v tom, že jedni jsou boháči a druzí žebráci, a to je zhruba logické vyznění textu FTF. Zajímavé je, že až na naprosté výjimky původní signatáři FTF se proslavili prací pro nejrůznější komerční firmy.
Demokratická diskuse, po které FTF volá, už není možná. Je třeba se materiálně zabezpečit jiným způsobem, abychom si mohli volně designovat nejrůznější kulturní a dobročinné projekty a ještě finančně přispívat na jejich provoz. A to přesně lidi okolo FTF chtějí abychom dělali. Přispívat na kulturu lze ovšem jedině z finančních přebytků, z čeho jiného. Jinými slovy, pravý smysl Manifestu je paradoxně pro-komerční, jen je škoda, že jeho více či méně zazobaní autoři neprozradili jak se dá přijít k penězům, aby to loseři z ostbloku taky uměli a mohli poslat pár babek na charitu, když zrovna nejbohatší stát na světě bombarduje ten nejchudší. Je potřeba se zásobit strašnou hromadou peněz, abychom mohli páchat dobro prostřednictvím grafického designu. Jak jinak splnit imperativ FTF ukládající nám povinnost “neodkladně pomáhat kulturním, sociálním, knižním atd… projektům v boji proti globálnímu konsumerismu”? Kdo to bude platit? To mám bojovat zadarmo?
Nejlíp se vydělává na drogách, pak jdou zbraně, energie všeho druhu, obchod s bílým masem a jaderným materiálem. Je úplně jedno jestli obchodníkem je stát nebo osoba, v našem případě to je grafik. Jak na to? Již během studia na Umprum je třeba se zapsat na management, vysokou vojenskou, chemii, a samozřejmě práva, a postupně infiltrovat všechny důležité posty svými lidmi. Členství v jakékoli partaji nemůže být na škodu – partajníci mají rádi solventní členstvo, oposice zase ráda špehy, na tom se nemůže prodělat. Jazyky a pilotní průkaz jsou samozřejmostí, pro případy přesunů na delší vzdálenosti. Zhruba ve třetím ročníku založit vlastní grafické studio – aby se neřeklo. Všude číhá spousta nepřátel, hlavně stoupenců globálního konsumerismu, tady už nestačí ozbrojit se stoickým klidem, ale .44 magnum, combat výcvik zajistí FTVS v Poněšicích v rámci prázdninového tělocviku. Studium na Umprum moc času nezabere - tam se chodí jednou za čtrnáct dnů s klesající frekvencí směrem k diplomce. Dá se i několikrát opakovat ročník a mezitím dělat kšeft. V okamžiku promoce už musíte sedět v několika správních radách a jezdit limuzínou. Když pominu ratolesti rentiérů a uhlobaronů, smyslem studia je stát se finančně zajištěným darebákem.
Proč to všechno? No přece abyste mohli grafickým designem šířit lásku a porozumění zejména v neziskové sféře, brojit proti mamutím globálním koncernům, které ničí zdraví chudým dětem v rozvojových zemích, a proti bezpráví vůbec.
A proč to všechno píšu? Protože nemám rád pokrytecké manifesty.

fš 8. 10. 06