Za Josefem Týfou †19. 1. 2007

Zrovna končil rušný klausurní týden když jsem se chystal oprášit některá rozdělaná písma na která normálně během semestru nemám čas. Mezi ně patřil i můj nedávný rest z roku 2003, kdy jsme s Josefem Týfou začali digitalisovat jeho Academii z roku 1967-8. Více než dva roky jsem si sliboval, že to musíme dotáhnout, ale nejsa pánem svého času, vše jsem odkládal a odkládal. Kdo je pánem času a našich osudů jsem si mohl ověřit včera, když jsem ve schránce našel parte oznamující že mistr před týdnem skonal ve svých 93. letech.
To už teda jsou 3 roky, co jsme bouřlivě oslavovali jeho devadesátiny s dr. Šetlíkem a prof. Zieglerem v jedné podolské vinárně: "Pepíku, tak aspoň do stovky", přáli všichni, já samozřejmě uctivě, pane Týfo, hodně zdravíčka atd... Když jsem k němu chodil na korektury Antikvy či Juvenisu, nalil oblíbený pastis nebo udělal kafe a v malém pokoji jeho bytu se rozhostila zvláštní sváteční atmosféra. Vyprávěl o tom, jak se učil dělat knížky, o svých prvních písmových pokusech, o Hlavsovi, Sklenářovi, Zapfovi, Schulz-Ankerovi, Bendovi..., ale i o tehdejších požadavcích na typografické písmo.
Vozil jsem ssebou notebook i na návštěvy na Bezník, kde v malebné chalupě Týfa moudře trávil půl roku mimo Prahu. Živě se zajímal o novou technologii a obdivoval její možnosti. Kromě toho štípal dříví, sekal trávu a žil vůbec normálně a proto obdivuhodně, na rozdíl od nás, roztěkaných městských podnikavců. Měl rozvážné tempo a ve svých pozdních grafických úpravách i písmových projektech se dotýkal jen podstatných věcí. Ještě vloni korigoval zkušební výtisky Academie bez brýlí a to prosím i textové ukázky v desíti bodech.
Každý, kdo měl možnost pana typografa Josefa Týfu poznat, je lidsky i profesně obohacen. Jeho odchodem zapadla hvězda, která svítila na cestu několika generacím českých typografů. A to si pište, že ještě zazáří...

-fš- 27. 1. 2007