|
Oponentský posudek k habilitaci Mgr. Petra Babáka
Svěřit oponenturu habilitace Petra Babáka právě mně nebylo nejšťastnějším řešením. Jsme s habilitantem spolužáci od Solpery, sdílíme jeho odkaz, jsme kamarádi a moje oponentura tedy nemůže být objektivní. Současnému modernímu grafickému designu nerozumím, poněvadž se jím nezabývám, a tak můj posudek úplně postrádá odborný vhled. Titul docenta je ale pořád ještě akademickým přídomkem, a tudíž se hodí posuzovat jeho vhodnost či nevhodnost na základě habilitantova dosavadního pedagogického působení. Coby ex-pedagog s určitými zkušenostmi tak mohu kriticky posoudit výsledky Petrových metod, protože oponentura není laudácio, jak kdosi moudrý poznamenal.
Petr se snažil o založení nového grafického atelieru již od mého neuváženého comebacku na VŠUP roku 2003, takže vím z první ruky, s jakými těžkostmi se on a jeho kolega Štěpán Malovec potýkali. Byly to problémy organisačně-úřední, prostorové, ale i názorové. Funkce úplně nového atelieru mezi třemi již etablovanými grafickými ateliery nebyla každému úplně zřejmá a dodnes se najdou tací, co o ní pochybují. Současná kontinuální nejasnost a neukončenost v samotné náplni atelieru Grafického designu a nových médií je ovšem právě tou tajemnou vlastností, která jej odlišuje od některých sousedních atelierů, jejichž náplň se od roku 1885 prakticky nezměnila. Svět je neustále v pohybu, a všichni vážení pedagogové se s tím musejí chtě nechtě vyrovnat. Grafický design se děje teď a namísto studia historie je třeba ji psát, jak řekl někdo neméně duchaplný.
Tato oponentura je laudácio. Bezvýhradně podporuji Petrovy pedagogické metody, které vnímám následovně: Škola hrou a experiment za každou cenu, i za cenu, že mu nebude rozumět ani samotný experimentátor. Překvapovat sama sebe novými výstřelky, opíjet se krásou svého talentu a obohacovat kolegy pouhou svou existencí, pěstovat vnější projevy osobnosti; mokasíny i účes jsou nedílnou součástí studia. Petr dbá u svých studentů na osobitost a trvdě pronásleduje zištné napodobování. Zadává dlouhodobé individuální úkoly i několikadenní intensivní cvičení. Jeho péče o vybrané studenty i stážisty je úměrná jejich kvalitám a přesahuje i rámec školy, čehož důkazem je spolupráce na mnoha kulturních projektech. Nezapomíná ani na potřebný kultovní kontext: trpělivě vysvětluje později narozeným kdo to je Amanda Lear, Klaus Nomi či Emmerson Fittipaldi, ne proto, aby je taky senilně obdivovali jako on, ale proto, aby se snažili vcítit do role modly, stali se sami novým originálním předmětem zájmu, naučili se suverénně vystupovat. Každý mladý výtvarník má povinnost být narcisem, oslnivá výstřednost je podmínkou tvorby. Jakmile pedagog začne drasticky vyžadovat poslušnost, přetrhne hadici studentovy autoinfúze, zničí funkční rozdělení tvůrčího ega na zadavatele a vykonavatele v jedné osobě. Na tomto poli Petr našlapuje opatrně, což ale neznamená nedostatek přísnosti. Nejmenovaní stážisté z našeho atelieru zvyklí na volnější tempo měli u Babáka pořádnou vojnu. Schopnost pedagogické improvisace a přátelská atmosféra v atelieru 304 je obdivuhodná, i když bývá často kalena liknavostí některých nevděčných studentů. Na rozdíl ode mě je Petr bytostným optimistou, takže energicky překonává všechny těžkosti a ničeho se neleká. Povedlo se mu v budově z chladného a šedého kamene zasít živou květinku nového zájmu o obor grafického designu, který svým příkladem tak obětavě propaguje. Prostřednictvím boření starých clichée rozdmýchává ve svých studentech vášeň pro zadávané úkoly. Znám jej dobře, takže když hovoří o programové anarchii, má na mysli dokonale zvládnuté řemeslo. Pod minimalistickým, naoko ledabylým vzhledem jeho prací ostatně můžeme detailně vysledovat precisní logickou úvahu, na hony vzdálenou provinciálnímu modernistickému tápání, jemuž se často přezdívá „původní česká tvorba“.
Rád bych, aby už nikdo nekroutil hlavou nad grafickým designem v té formě, jak je vidět, slyšet a cítit ze zlatých dveří č. 304, neboť představuje ojedinělý a úspěšný pokus o vzkříšení chátrajícího genia loci – kabinetu několika velikánů. Je to nejrychleji se rozvíjející pracoviště na půdě školy, s výsledky již srovnatelnými s ateliery se stoletou tradicí. Jeho aktivity slouží nejen k propagaci školy, ale i ke kultivaci grafického designu u nás.
Troufám si uzavřít, že dnešní ceremonie je malým krůčkem pro Petra Babáka, ale velkým skokem pro jeho ateliér, kterému tímto co nejsrdečněji přeju vše nejlepší, a předloženou habilitační práci doporučuji s velkým důrazem k přijetí.
František Štorm 27. 11. 2008
|
