Střešovická písmolijna/TypoMonolog

Krášlení papíru.15. 9. 06:

Mezi různými metodami vedoucími k okrášlení prázdné plochy vyniká mramorování na slizu karagenovém, zvláště je-li použita forma tzv. pavích ok. Ostatní postupy, jako např. nanášení vrstev barveného škrobu a jeho prorývání, obtiskávání náhodných skvrn z vodní hladiny, různé nahodilé muchlání a patlání nepřinášejí tak efektní výsledky jako paví oka vyžadující jistou zručnost.
Mramorování je starobylá knihařská technika vynalezená v 17. století a oblíbena byla nepřetržitě do začátku 20. století. Pak byla částečně nahrazena jinými způsoby zdobení předsádkových listů a ořízek, přičemž později v období funkcionalistické knihy zcela vynechána. Měl-li kdy být ornament zločinem, pak stopy pavích per skrývají přinejmenším krvesmilné brutální zvěrstvo. Potřeba zdobit opět ožívá v dnešní době - ne že by lidé nějak reagovali na moderní estetiku, (lidstvo je z 95 % nekulturní) ale ze strachu z nudy, který je horší než smrt, o čemž svědčí sebevraždy v kriminálech.
Bílá plocha papíru láká jako pomyslná nepopsaná tabule, jako prostřený stůl čekající na pobryndání. Dříve se k mramorování používal již zmíněný karagenový sliz, volská žluč a kamenec a kdovíco ještě, dnes nám stačí lepidlo na tapety Apeko a staré ofsetové či hlubotiskové barvy. Staří knihaři používali ku mramorování na slizu vodových barev což nechápu, protože se na mokrém podkladě musely rozpustit a i kdyby ne, pak jistě při klížení předsádek či jiném následném zpracování. Já jsem zvolil poněkud barbarský postup, za který by mě vynadali nejen knihaři, ale i ekologové. Barvy ředím normálním terpentinem z drogerie, nářadí čistím nitroředidlem. Fotomiska 50 x 60 cm se špatně shání, všichni už fotí na digitál, musel jsem ji dost draho koupit v jakémsi profi fotoobchodě. Apeko se musí pořádně rozmíchat na hustou kaši a radši ještě rozmixovat kuchyňským mixérem aby to žena neviděla. Do zmíněné misky 3 pytlíky stačí, ale hlavně ho nech přes noc stát, aby odešly všechny drobné bublinky které dělají bílé tečky a to není ono. Barvy ředěné mastným ředidlem neklesají ke dnu a nemíchají se do sebe a vůbec hezky voní. Nesmí být moc řídké, to se pak moc rozběhnou a není z toho nic. Tak akorát ať skapávají z dřívka. Nacákej pár kapek rovnoměrně na hladinu, jednu, druhou a i třetí barvu přes sebe, pracuj pomalu, tramvaj nejede. Teď vezmi tyčinku a rozváděj barvy ve slizu: řádkuj tam a zpět, tahej brázdy těsně vedle sebe, jednou, pak napříč a ještě napříč. Pak vezmi hřeben s dlouhými hřebíčky asi 1 cm od sebe a jedním pomalým tahem zorej napříč poslednímu rozřádkování. Nyní uchop zase dřívko a jeď v serpentinách tak, aby se zrcadlově dotýkaly. Papír ať je dobře klížený, musí vydržet několikeré sprchování. Teď pomalu přitiskávej arch papíru od jednoho kraje ke druhému, představ si že je to tiskový válec, dráha papíru nechť je rovnoběžná s osou. Rychle s ním do bazému a pořádně osprchuj z obou stran. Apeko je prevít. Po okapání prokládej opatrně čistým papírem aby se barvy nerozmazaly.
Ze zkušenosti doporučím spektrální, zářivé barvy, červenou, žlutou, modrou, ale zas ne škálové, to se musí citlivě namíchat. Jistěže např. kombinace tmavohnědé s růžovou může vypadat zajímavě, ale to je každého věc.
Sám nevím k čemu je to dobré nebo špatné, zkuste se poradit se svým knihařem či knihovníkem. V každém případě si při této práci krásně zamažete ruce takže můžete v hospodě tvrdit že jste dělali něco výtvarného a hned ukázat pod každým nehtem jinou barvu. Elementární krása a terapeutický obřad jako při ruční sazbě nebo vyvolávání fotek mokrým procesem. Únik před digitálním infantilismem.