Typomonolog

Koncem roku vydal pan Necrocock další plod své imaginace na vinylovém singlu s opravdovým bubeníkem, vláčnými synťáky a fajnovým hlasem v několika vrstvách obalu. První skladba připomíná německý rock 80. let, druhá už zavání středním proudem, je to inspirováno prý naší starou Jámou Pekel, ale to pozná jen zasvěcenec - text je úplně jiný a pojednává o nějaké gumové nemocnici v lese a zlatém pisoáru, samá Schweinerei a Morgennebel, ale vůbec to není Ekelhaft; celej tenhle Necrocock je mistrem v interpretaci hrůzně úchylnejch témat něžným způsobem. Jemný mix bez výrazného masteringu vytváří medový zvuk k navození příjemné ejakulační atmosféry. Sněhobílý vinyl na mém krásném gramofonu Tesla NC-452 vypadá prostě báječně…

Péčí  TwoPoints.Net a neúnavného grafika, teoretika a publicisty Jana Middendorpa vyšla v nakladatelství Gestalten kniha Type Navigator mapující současné nezávislé písmolijny. Myslím, že svým pojetím vhodně doplňuje nedávnou knihu rozhovorů Creative Characters. Součástí je i CD s freewarovými fonty. Samozřejmostí je tu brilantní grafická úprava a dokonalý tisk i vazba. Pokud se pamatuji, je to asi druhá podobná publikace zaměřená na malé výrobce a prodejce originálních písem. Známý sborník IndieFonts, jehož druhý díl vyšel v roce 2003, byl však jen placeným propagačním vzorníkem a je už dnes zastaralý. V době, kdy se velké fontové e-shopy svojí nabídkou značně překrývají a nemohou se ani soustavně věnovat publicitě osobností, slouží Type Navigator jako profilový, šířeji zaměřený katalog současných písmařů. Každá písmolijna tu má dvě dvoustrany s výběrem charakteristických písem s příklady jejich použití a několik ukázek vlastní grafické práce každého tvůrce. Škoda jen, že tam mnozí chybějí, možná by měl následovat další díl…

Úporné dekadentní psycho-sociální dada roztažené přes 77 minut. Neměl jsem však ani na okamžik pocit nudy nebo jednotvárnosti. Řada muzikantských hostí, pestré obrazy na obalu i uvnitř. Prachmatické texty. Jediným risikem je poslech za střízliva. Já jsem při poslechu vařil a najednou se přistihl při přimíchávání nepatřičných ingrediencí.

S každou nahrávkou se toto hudebně-výtvarně-poetické sdružení dostává ve skladatelské a interpretační rovině o kousek dál, ale zároveň blíž do dětství, k pramenům imaginace (jak by řekli surrealisti). Jejich bohem zůstává stále tentýž (skutečný plzeňský) bufetový vágus, jemuž zpěvačka v úvodu věnuje náruče virtuální něhy. Následuje adorace práce, šedých (anebo pestrých, to je jedno) ulic, guláš z Kraftwerku a pitomce Vikernese, libozvučná Komtesa, další urážky Slunce, taneční Jaro nevidět, atd… Textový booklet a reprodukce tří vynikajících maleb Lukáše Kudrny.

Doporučeno k okamžitému zakoupení a neodkladnému poslechu. *****

http://www.umbrtka.com

Cestou z hospody jsem rutinně kontroloval krásnou novou poštovní schránku umístěnou specielně pro mě pod kravínem a ve svitu kamarádovy baterky jsem rozeznal, že bude veselo. Po založení do přehrávače se místností rozeznělo růžové sexuální dusno počítačového mainstreamu. Necrocock opět nezklamal a předvedl dokonale zvládnutou rutinní zakázku s jeho typickým jízlivým kňouráním a závadností na hraně dobrého vkusu. Odesílateli jsem na rozdíl od jiných kolegů z branže neslíbil, že ho pochválím, přesto si dovolím upozornit na podmanivou píseň č. 6 - “DJ’s Telephone”, dle mého názoru nejlepší z alba. Co takhle skládat taneční muziku, Tome?

Všechny písně jsou dokonale aranžované, smíchané i měkce mastrované. K mání zde: http://necrocockworld.com/basic.htm

Když jsem v roce 1998 navrhoval podivně sestavenou rodinu Splendid Quartett, nevěnoval jsem řezu “Sans” žádnou zvláštní péči, poněvadž to byl marginální doplňkový řez. Pak se začaly množit dotazy na světlejší varianty. Jak známo, grotesková písma lze zesvětlovat a tučnit ad absurdum kvůli zmatení uživatelů aby nabyli dojmu, že kupují hromadu řezů. Ve skutečnosti jsem nakreslil (myší naklikal) jen vlasový a extratučný řez, zbytek udělal počítač. Splendid Sans paroduje zvláštnosti raných grotesků z dvacátých let 20. stol., a přidává občasná jednostranná zakulacení. To zjevně omezuje použití na kratší texty, reklamu, obaly a katalogy.

Obliba úpadkových písem je dávno přirozeným jevem, a i takové fonty je třeba občas revidovat, vychytat staré mouchy, oprášit kerning a přepsat OpenType funkce. Bahnhof často vídám na pytlích s psím žrádlem i na hudebních plakátech, což obé zasluhuje nejvyšší pozornost typografa. Zde citelně chyběly světlé řezy hojně užívané v art-deco reklamě, klidnější a proporcionální číslice i svěží ligatury. Upgrade najdete tady.

a je zadarmo. K objednání zde.

…neboli Blekoš má novó fošnu.

Cestou autem ze Sudoměře do Domanína před 14 dnima mi Blackie pouštěl čerstvě smíchané vály budoucího alba a já v kocovině na zadním sedadle pronášel první dojmy, jako že by se to dobře poslouchalo ve výtahu nebo na záchodě (viz přiléhavý název), poněvadž je to takové uklidňující. Pak jsem si uvědomil, že todle nemůžu kámošovi říkat, a sám od sebe jsem mu teda řekl, že mu napíšu pochvalnou recenzi. Tož: monumentální kytarové plochy se dokonale snoubí s Blackoshovým mladistvým hlasem a nápaditým rytmickým aranžmá, což dokládá, že někdejší člen legendárních Root opět vydal šťavnatý plod svého neutuchajícího talentu. Naštěstí a na rozdíl od většiny pravověrných blackmetalistů, Blackosh sám sebe nebere smrtelně vážně a tudíž je schopen nadhledu i nadsázky. Mám podezření, že citlivě pracuje s autostylisací a fikcí. Tomu by nasvědčovaly i vypjaté, často až patetické, výhradně anglické texty…

Včera jsem poštou dostal hotové CD a jeho poslechem se mi postupně dotvářejí další dojmy. Osobně nesnáším nezkreslenou akustickou kytaru pro její ordinérní, naivní citově-vyděračský zvuk, a z country můžu jedině Hanka Williamse Jr., což je ovšem jinej kalibr. Oba máme rádi Quorthona (dej mu Belzebub polínko pod kotel), oba jsme se s ním tak nějak ztotožňovali i za cenu častého epigonství; takže doufám, že s “Return From the…” se Blackosh nachází v nějakém bodě umělecké juvenilnity a že nám ještě ukáže zoubky nebo nebo něco jiného. Dokonce sám v hospodě v Domaníně pronesl “…už chystám něco vostřejšího, pičo…” tak se budeme těšit. Nadějný je song “Heathen Beast”, kde je náznak rokenrolu, i hlasově je Blackie víc “na zemi”, ale i diskotéková “Over the Abyss of Life and Death”, kde by se příště klidně nechalo umístit senilní sólo na hammondky.

Nahrávka má profesionální charakteristický zvuk a nesmí chybět ve sbírce každého, kdo pamatuje první demáče Root na kazetách, anebo je zdědil. Po předloňském “KRF” je  ”Return From the…” logickým pokračováním takových těch dunivých chorálů s odfrkováním zpěněných koní na pozadí skalnatých fjordů pokud možno při západu slunce anebo potom. Příjemně se poslouchá, přičemž někde za kulisou perfektně zahraných kartáčů cítím srdečný Blackieho úsměv. Sám nahrál všechny nástroje za pomoci laptopu, což nechápu jak to mohl smíchat, je asi kouzelník. Celkově na desce není žádné slabé místo, i závěrečný úporný lament “Redemptions by Blood” se dá vydržet a pochopit - každý z nás má nějaké trápení. Mám rád díla, která připouštějí obojí výklad: jako klasika žánru ale i jako parodie téhož.

Desku vydává Gothoom prod., stránky kapely CALES jsou tady. Digipack (design Cales) má dvě kapsičky: v jedné jsou texty, ve druhé apartní nášivka na džísku. Jdu si pro jehlu a nit…

Hodnotím: *****