Typomonolog

Déšť a komáři, ale taky výlet na Pohoří na Šumavě a podobně. Konečně se mi podařilo zprovoznit listování fotkama tady.

Moc se mi sem nechtělo, cestou okolo Havlbrodu déšť, mlhy a rozkopaný silnice se spoustou objížděk, ale všechna protivenství vyvážilo srdečné přijetí v Heřmaňáku. Výstava v nově zrekonstruovaném dvojdomku za synagogou, dřív to byl obytný dům, pak hospoda, teď krásný výstavní prostor o třech místnostech, perfektní závěsný systém i osvětlení. Pomocníka při instalaci jsem nalezl v osobě Radima Vindušky, jednoho z pořadatelů festivalu Sisyfos (bacha, nemá nic společného se stejnojmenným spolkem “skeptiků”!), jehož grafickýdesign zajímavě udělal Bohdan Kofila Heblík, zvláštním způsobem sladil ručně kreslený motiv s přehlednou programovou grafikou, skládačka je po hospodách zastrčená viditelně mezi pivníma táckama a dokonce si ji občas odtamtud někdo vytáhne a přečte, jakby ne, je tam křížovka o sud piva.

Moje autoplachty bezezbytku vyplnily interier, ale nikdo z nás si nevzpomněl na plakát, kovářova kobyla chodí bosa, Radim běží pro štětku a černej Industrol, já kaligrafuju příšerný poutač na rub jedné autoplachty, téhle hrůzy si všimne i otrlý apatik. Vernisáž startuje novým remixem Airbrushera s Vlastovým ukrutným videem, čímž se zároveň zahajuje celej dvoudenní festival.

Hotel Heřman, ve kterém na náklady pořadatelů nocuji, je zjevení socialismu tak asi z přelomu 70. A 80. Let, panelák v přízemí obložen malými fialovými kachlíčky, zábradlí z ohýbané svařované pásoviny, jekor, prošoupaná pestrobarevná čalouněná křesílka, samoobslužná kuchyňka, všechno je patřičně opotřebované a zatuchlé, jakoby se zde zastavil čas. Deja-vu: internát na Třebešíně v Malešicích. V hospodě U šikuly nabízejí 26 míchaných alkoholických nápojů plus tři pivní koktejly. Česnečka je dvojnásobná porce se spoustou sejra a uzenýho masa. Velkej barokní kostel sv. Bartoloměje a úžasný domy ze zač. 20. stol., na jedné fasádě třímetrovej štuk Sv. Jiří s drakem, vedle anělé.

Po vernisáži táhneme s Liborem Krejcarem a přáteli do Beránka, což je skansen hospody 3. cenové skupiny, která se liší od klasické čtyrky tím, že tu mají hotovky už v dopoledních hodinách. Vedle promítají v rámci festivalu nějaký film, my však jdeme opodál do Ambiente na jazz a pár panáků, jsem spíš utahanej než namazanej, mizím po anglicku do Heřmana.

Nazítří vernisáž výstavy počítačoých her a jakési autorské čtení v synagoze, já však volím návštěvu atelieru a příbytku Libora a Marie Krejcarových. Patetické bílé kočky jsou doplněny autentickými vysušenými kostřičkami, většinou mají i vnitřní prostor který je barevně osvětlen a slouží často jako podklad videa pro Liborovu kapelu Tamers of Flowers. Domnívám se, že festival se Liborovým přispěním původně profiloval jako přehlídka undergroundový kultury, pod současným vedením se obrací víc k “mladejm”, nic proti archivním počítačovejm hrám, ale chybí tu tahoun Magorova formátu, a kromě toho se z toho stalo bienále. Fotím si Libora a Marii na zahradě u sochy svatýho Vincenta Venery.

13. 7. v pondělí jedu vejstavu sundavat, to zas budeme vypadat…

31. 5. Jedeme do St. Gallen. Já, Yv. s dětmi, Jaromír, Lucie a hlavně Pepíček Čečil. Kradená navigace na telefonu nás nejprve vede překrásnými serpentinami aby nás následujícího dne před Deggendorfem sveřepě a nesmyslně vláčela po okreskách. Později jsem si uvědomil, že jsem nechal ze Švýcarska zapnutou volbu mimo zpoplatněné silnice, anebo to byla podvědomá averze nás tří - mně, telefonu a Defendru - vůči dálnicím. Nakonec jsme dojeli bez větších komplikací zdárně a na čas tam i zpátky v sedmi lidech s nákladem. Na mé Finissáži Pepíček hraje jako o život, švýcaři křepčí nadšením, pak se přidává i Martin s heligonkou a hrajou improvisovaný duet.

Clemens Müller nás v pondělí vede všechny do klášterní knihovny, kde předávám dar - písmo Gallus a pár katalogů, na oplátku dostáváme balík knih a volný vstup pro všechny. Moje spolupráce se Stiftsbibliothek vlastně teprve začíná, budeme dávat dohromady brožuru čistě o písmu. Katolický St.Gallenský klášter byl v 16. století ostrovem svobody uprostřed moře reformace, byl tu dovolen zpěv, malba i divadlo. Škola byla pro katolíky zadarmo, protestanti platili.

Nocleh ve Schwarzer Englu dobrý, i když hlučná party dole trvá do ranních hodin. Zdejší Pfingsten slaví zdejší zlatá mládež po svém, a je třeba čestně uznat, že se tu najde řada talentovaných alkoholiků. Savitri - dívka s bengálským původem - nám vaří oběd, jakési ostré bhádží s rýží, návštěvu Romanovy kamenotesařské dílny musíme s díky odložit na příště. Tahle země by mi nikdy nepřirostla k srdci, mizerné drahé pivo a všeobecná úzkostlivost. Partička zdejších intelektualizujících zhýralců je sice fajn, ale mě tu chybí trocha čiré blbosti.

Cestou domů projíždíme úhlednými bavorskými vesničkami, když tu náhle prudký střih - a vidíme ruiny v kopřivách, rezaté vlnité plechy, hromady suti, pohozené pneumatiky, nevěstince a billboardy s čurákem Paroubkem…

Cetviny - Tichá - Svatý kámen. S přáteli. Fotky z telefonu. Jaro nelze nahlížet typograficky…

St. Galler Tagblatt 1. 4. 2009:

Z tisku: Tagblatt, 20minuten spatium-magazin.de, St. Galler Tagblatt, 1. dubna (to není apríl)

Ušetřím čtenáře líčením veselých historek z vernisáže, jak jsme se pěkně namazali a podobně. Dokonce neukážu ani fotky z exposice - ne z nějaké skromnosti, ale zkrátka jsem tu viděl (z mého pohledu) pár zajímavějších věcí, ostatně kdo to chce vidět, ať přijede. Dalším důvodem návštěvy zdejšího kraje by mohla být výstava Irmy Boom (3.4.2009 – 19.7.2009) v nedalekém Curychu, která bude jistě důležitější, viz: www.museum-gestaltung.ch. Já tam pojedu okolo 31. 5.

Martin montuje světlo.

Spojení typografie a piva předvádí Vlasta, mistr pivovarnický, jehož výrobky se staly nedílnou součástí instalace.

Typografické pivo “Galando” přivezla opět Gabi - mistryně pivovarnická ze St. Gallen. Jeho etiketu vysázela písmem Gallus, čímž tento font dospěl k prvnímu praktickému uplatnění.

Martinova sbírka bandoneonů a akordeonů je stále fotogenická…

…stejně jako jeho originální poštovní známky.

Množství Martinových makulatur si koleduje o samostatnou výstavu.

Cesta do St. Gallen na instalaci a vernisáž začala u pana Pekárka v Podbabě výrobou etiket na domácí pivo, které vezeme ssebou. Vlasta vlastnoručně signoval jednu láhev s etiketou.

V Mnichově, tj. zhruba na půli cesty, spatřen obří řvoucí lev, který si přihýbal z neméně předimensovaného půllitru, přičemž otvíral hubu, mával levou prackou a kroutil ocasem.

Motiv Greizského pivovaru nápadně připomíná ústeckého Březňáka… Kdo byl dřív?

Forschungsbrauerei v Perlachu vaří nejlepší pivo v Mnichově a hezky tu hrají… forschungsbrauerei09.mp3