Typomonolog

Barvy, vůně, smrad a hemžení. Nakoupili jsme žraloky a olihně a ten večer se v české kolónii grilovalo.

Cesta z Majsúru do Goy vede přes Karnatacké Mangalóre, kam jsme přibyli brzo dopoledne. Rikšovi jsme vydali jednoduchý pokyn - zavez nás do nejbližšího baru. Tam jsme se spřátelili s kolegy z branže, předali si akademické poznatky a vyměnili technické zkušenosti, načež jsme se nechali odvézt zpět na nádraží abychom se trochu ve vagóně prospali, když tu náhle večer - a jsme zpátky v Čaudí, odtamtud nás veze rikša do hospody k Francisovi, kde nás již očekává zdravé jádro české kolonie.

Přestože indové proměnili britské letovisko Ooty, kdysi plné golfu, koní a hospůdek, v urbanizovanou a lidskými výkaly čpící kloaku, následující 3 dny trávíme příjemně v objetí kmenových venkovanů a čajových plantáží.

Už nikdy sem nepojedu. V roce 2002 to byla ještě relativní idyla s dvěma obchůdky na hlavní třídě a jedním krejčím, dnes je to profláknutý turistický město plný kašmírskejch obchodníků a betonovejch krabic guesthousů pro opuchlý ajurvédy. Hindo-hnědo-bolševici přeťali asfaltem osu hlavní svatyně s bazarem, stejně jako se to povedlo u nás na Václaváku. Z posvátné půdy je infernální autobusák. Dálnici na Madras lemují transparenty s nápisem “Ingeneering New India” a něco zhovadilýho, podobnýho disneylendu. Unesco obehnalo památky plotem a vstupné obnáší Rs 5 pro indy a Rs 250 pro nás. Na visacím zámku od svýho hotelovýho pokoje čtu: “Hitler Star 7 levers”…

Za 1 rupii jsme se mohli zvážit na jedné z desítek pestrozářících vah na nádražích, kudy jsme projížděli. Žádná však nebyla funkční, teda kromě blikání.