archiv ‘Fonty’ kategorie
Walbaum 2010 Pro
okurková sezóna s římskou kapitálou
U příležitosti poruštění písmové rodiny Amor pro jistého klienta mě napadlo, jak je možné, že jsem měl v kursivách dost divné napojení liter “m, n, r, u”, tak jsem to celé překreslil, doplnil, nově vyinterpoloval, vygeneroval a opatřil novými funkcemi:
Comenia na pranýři
Jen do nás! Říkal jsem si, když se ke mně na jaře dostaly nářky pana Lubora Kasala z Tvaru (že se mu projekt nějak nezdá), a Radany Lencové (že o její práci nehezky píšou). 18. 3. 2010 tomu Tvar dokonce věnoval celé číslo. Fundované vývody starostlivých paedagožek a grafoložek (odborně navýsost kvalifikovaných) a přitakávání jejich ctihodných kolegů pak tvořilo obvyklou vědeckou omáčku, pokrývající šedou plochu stránek cizokrajnými výrazy. Dokonce jsem se sám zúčastnil po telefonu živého vysílání na toto téma v nějakém radiu.
Včera mi v poště z ničeho nic přistály další dva Tvary (za které tímto srdečně děkuji), kde se v jednom zase probírá Comenia, a ve druhém jiný autor popisuje krach dosti podobného projektu ve Švédsku. Podstatou sporu je složité zavádění nové předlohy psacího písma do základních škol (jestli jo nebo ne), aby se to fakanům zřejmě lépe psalo, nebo aby autoři měli kšeft.
Radana, Tomáš i já z toho kšeft máme, a relativně dobrý, poněvadž následkem těchto i jiných článků se Comenia v žebříčku prodejnosti dostala na 21. místo (7. 7. 2010) z celkového počtu třiadevadesáti písmových rodin publikovaných na Stormtype.com. Z toho je vidět, že si Comenia, na rozdíl od ministerských úředníků, dovede sama na sebe vydělat; my jsme na vývoj totiž nečerpali ani haléř z peněz daňových poplatníků.
Ptáte se, jestli se přikláním k psaní spojitých kliček anebo stojatého nenapojovaného písma, jestli jsem se vůbec na vteřinu zamyslel nad didaktickými aspekty viděnými prismatem dětské motoriky? Je mi to upřímně jedno, hlavně když se o tom píše a obchod běží - to je to nejdůležitější v této složité době. Děkujeme všem, kteří systém Comenia považují za balík obyčejných užitečných fontů. Vydělané peníze reinvestujeme do dalšího vývoje - na řadě jsou nelatinkové znakové sady u patkové a bezpatkové rodiny.
Doplněno dne 6. září 2010: Zaujal mě tento http://respekt.ihned.cz/vase-dopisy/c1-46283100-krasopis-prezil článek.
Nikdy bych se nesnížil k takové sprostotě jako je stavět se na stranu “slabšího”, ale tady se musím Radany rázně zastat. Pan Kasal jí opětovně podsouvá nějakou motivaci, která spíš svědčí o jeho způsobu smýšlení o bližních. Pana Kasala znám jen z telefonu, kdy si mi stěžoval že se s Radanou pohádal, zato autorku znám řadu let a tedy vím, že je vzdálena jakékoli demagogii. Její práce na Comenii je od počátku nabízena jako alternativa ke stávající normě, a nikterak stávající normu neneguje, což je opakovaně publikovaný atribut celého projektu. Radanu živí nakladatelství Svět, jež vydává Františka Drtikola za podpory různých grantů, font Comenia na našem e-shopu sice není ztrátový, ale podíl z prodeje zaplatí autorce tak maximálně jednu lepší večeři za kvartál. Nedělejte si prosím iluse o tom, že někdo v Česku kupuje fonty…
fušeřina v podzemí
tak by mohl znít název nějaké undergroundové kompilace, ovšem tentokrát jsem zpátky u typografie. Pod dojmem tohoto postřehu http://www.typo.cz/novy-design-prazskeho-metra-1/ si dovoluji zavzpomínat, že informační systém pražského metra byl na začátku 70. let minulého století unikátní koncepční prací, jeho věcná studie čítala stovky stran a na svou dobu měl velice přehledný a funkční manuál, a samozřejmě v praxi se znamenitě osvědčil. Jeho páteří bylo písmo Metron (které jsme kdysi s Markem Pistorou revitalisovali), stejně jako visuelní páteří londýnské podzemky je dosud - rovněž unikátní - písmo Edwarda Johnstona. Anglie je ovšem kulturnější než my, a tak se zbrkle nezbavuje osvědčených věcí. My v zájmu pokroku občas vylepšujeme co se dá, jako když chalupář spravuje králíkárnu.
Považuju se za pražáka, metrem jezdím prakticky už od jeho začátku, ale pokaždé, když hledám na peróně směr, musím jít zpátky do haly a tam se přesvědčit kde že to jsem. Nesčíslněkrát se mi povedlo nastoupit do nesprávného směru i za střízliva. Současně jsou mi nabízeny asi čtyři infosystémy ve zbědovaně fragmentárním stavu - jednou je šipka v kruhu s kulatými rohy, jindy je ostrá ve čtverci, jednou v negativu, jindy v positivu, pět druhů písma, deset druhů diagramů, nejednotné a matoucí piktogramy, neexistující koordinace s výrobci hardwaru a potiskem interiérů vagonů; zkrátka - amatérismem a nahodilostí to čpí na sto honů, stejně jako kdysi smrděly gumy ruských eskalátorů vyblitým gulášem.
Cožpak v Česku nemáme schopné mladé designery, že musíme takovouto zakázku zadat nezkušeným?
Walbaum 10 Pro
V návalu globálního oteplení, které se projevuje zamrzlými rybníky ještě v půlce března, jsem málem zapomněl udělati reklamu sám sobě, což tímto napravuji.
Nedávno mi jeden německý kolega položil otázku, jakou azbuku bych vybral ke svému Walbaumu Text, a já mu v náhlém hnutí mysli odpověděl, že jedině Walbaum Text Cyrillic. Následující ráno jsem si po sobě ten mail přečetl a už jsem nemohl ucuknout. Pár neděl jsem pak seděl u počítače a při té příležitosti k celé rodině připlácnul i řečtinu, aby měl radost i národ s podobně ničemnou vládou, jako je ta ruská. Ne že by Rusové nějak nakupovali fonty, to tedy vůbec ne, ale onen kolega pracuje v Německu pro nějakou firmu, co potřebuje cosi (что-то) exportovat (экспортировать) do Ruska a unbedingt jim potřeboval natisknout příbalový leták k nějakému výrobku (snad utrejch).
poslední písmo, …opravdu.
Přes četná planá requiem jsem si na stará kolena dopřál vlastní “švabachovou azbuku“, kterou jsem s kumpány z mokré čtvrti projektoval už v polovině let devadesátých, a minulý týden připojil i “gotické grotesky“. Snůška absurdit, započatá barokním bezserifovým písmem a rozvinutá svatohavelskou polounciálou, tak dostává nový, ještě nepotřebnější nádor.
Přiznám se, že vlastně nevím, proč rozšiřovat tak neprodejné rodiny jako je Moyenage. Snad je to jakási varieta stařeckého neurotismu, kdy postižený má neodbytný pocit že svět se bez jeho “děl” neobejde, v lepším případě pak infantilní hravost kombinovaná s adolescentním kutilstvím.
Dílo pohybující se za hranicí užitečnosti je buďto výtvarnou terapií samotného autora, anebo se hledají nové formy v nějaké přechodně zglajchšaltované době. Noviny a design občanům nabízejí lehce stravitelná klišé, následkem čehož se massa pohybuje předvídatelným směrem myšlenkovým i estetickým a netvoří tedy vrásky na čelech mocných. Pro zachování individua je však nutné vybočit a dívat se na věci jinak, odhalit proradnost stávajících škatulek, typografické kategorie nevyjímaje.
Ligaturismus
Při práci na jednom písmu si uvědomuju, jak je snadný uletět a zblbnout: skripty můžou mít klidně stovky ligatur a alternativních znaků, které se mění v závislosti na tom, jestli jsou na začátku, uprostřed či na konci slova, a tak podobně ad absurdum. Stejně nikdy nenahradí štětec ani pero. Pryč s počítačem, naučme se kaligrafovat!
Plán na dlouhé jarní večery
Děkuji Martinu Pecinovi za užitečný komentář (a omlouvám se za jeho pozdní opublikování, ještě ten systém ladím) týkající se zúžených, vlasových i širokých písem, avšak tuto skicu (úplně dole) jsem tvořil ještě v době, kdy jsem jeho reakci neznal. Inu telepatie, co jiného.
Martin ale narážel na něco jiného, na děsivou mnohost řezů v nějaké písmové rodině, která může řadového uživatele zmást až do té míry, že vybere nějaké nevhodné písmo a tak přispěje k urychlení nevyhnutelného konce kultury. Zaprvé by to většině lidí vůbec nevadilo, a zadruhé my, rozmazlení a úchylní typografové, milujeme úpadkové jevy ať už proto, že se jich mimoděk dopouštíme, anebo ze zlomyslnosti, že se jich dopustil někdo jiný.
Možná sem patří i zcela nepotřebný experiment Moyenage, o němž švýcarský Wochenzeitung míní toto:
přičemž zmíněné písmo použil i k sazbě článku:
načež jsem se rozhodl nakreslit mu bezpatkovou, decentně zaoblenou kámošku, která přijde z hlubin středověku aby mu nebylo smutno, což je onen tajemný plán na dlouhé jarní večery:
Připouštím, že mnohé doplňkové řezy mají funkci balastu, tj. vyvažování skutečných (užitečných) písem, protože kdybychom vyráběli samá krásná a dokonalá písma, asi bychom z toho byli brzy zblblí.
K tomu číselnému kódu: ano je podobný Frutigerovskému, kdyby ovšem Frutiger v r. 1957 znal počítačovou interpolaci. Dnes má Univers kód trojciferný poněvadž mu nějaký machři u Linotype napráskali stovky řezů navíc, přičemž ponechali falešný kursivy, takže malý “á” je jenom nakloněný, čemuž všechny slušně vychovaný písmolijny říkají “slanted”. Můj kód je zpravidla pomyslný interpolační čtverec 5×5, první cifra je šířka, druhá tučnost, takže 11 je extracondensedultrathin, 15 extracondensedblack, 55 extraextendedblack, nebo tak nějak. Šetří to místem na řádce v menu a dá se na to zvyknout. A Frutigerovi samozřejmě touto cestou děkuju za inspiraci.