Typomonolog

Děkuji Martinu Pecinovi za užitečný komentář (a omlouvám se za jeho pozdní opublikování, ještě ten systém ladím) týkající se zúžených, vlasových i širokých písem, avšak tuto skicu (úplně dole) jsem tvořil ještě v době, kdy jsem jeho reakci neznal. Inu telepatie, co jiného.

Martin ale narážel na něco jiného, na děsivou mnohost řezů v nějaké písmové rodině, která může řadového uživatele zmást až do té míry, že vybere nějaké nevhodné písmo a tak přispěje k urychlení nevyhnutelného konce kultury. Zaprvé by to většině lidí vůbec nevadilo, a zadruhé my, rozmazlení a úchylní typografové, milujeme úpadkové jevy ať už proto, že se jich mimoděk dopouštíme, anebo ze zlomyslnosti, že se jich dopustil někdo jiný.

Možná sem patří i zcela nepotřebný experiment Moyenage, o němž švýcarský Wochenzeitung míní toto:

přičemž zmíněné písmo použil i k sazbě článku:

načež jsem se rozhodl nakreslit mu bezpatkovou, decentně zaoblenou kámošku, která přijde z hlubin středověku aby mu nebylo smutno, což je onen tajemný plán na dlouhé jarní večery:

Připouštím, že mnohé doplňkové řezy mají funkci balastu, tj. vyvažování skutečných (užitečných) písem, protože kdybychom vyráběli samá krásná a dokonalá písma, asi bychom z toho byli brzy zblblí.

K tomu číselnému kódu: ano je podobný Frutigerovskému, kdyby ovšem Frutiger v r. 1957 znal počítačovou interpolaci. Dnes má Univers kód trojciferný poněvadž mu nějaký machři u Linotype napráskali stovky řezů navíc, přičemž ponechali falešný kursivy, takže malý “á” je jenom nakloněný, čemuž všechny slušně vychovaný písmolijny říkají “slanted”. Můj kód je zpravidla pomyslný interpolační čtverec 5×5, první cifra je šířka, druhá tučnost, takže 11 je extracondensedultrathin, 15 extracondensedblack, 55 extraextendedblack, nebo tak nějak. Šetří to místem na řádce v menu a dá se na to zvyknout. A Frutigerovi samozřejmě touto cestou děkuju za inspiraci.

Uff, to byla šichta, DynaGrotesk Pro je na světě, ještě nějaký smysluplný pédeefko a pro letošní rok končím. Připadám si jako stroj.

Úžasný korejci vypustili družici co hraje na orbitě veselý revoluční písničky. Ať už to je pravda nebo ne, je to krásně nezištná blbost jakoby to vymysleli Regulisti. Sen každýho muzikanta. Mám tu na jihu kamaráda, co by chtěl mít na zahradě parabolickou anténu namířenou do hlubokýho vesmíru aby moh posílat mimozemšťanům SMSky. Blbost je nádherná jako jaro!

Znalcům jistě nemusím připomínat, že když v Indii houknete na číšníka “plain soda!”, dostanete láhev nabitou neskutečným množstvím bublinek, jejichž síla dokáže rozbít sluncem rozpálenou sklenici. Kromě toho jsou zdejší sodovky zajímavé taky typograficky - mají krásně naivní loga.

St. Galler Tagblatt 1. 4. 2009:

Abych poněkud zkrátil dlouhou chvíli při čekání na funglnový DynaGrotesk, rozhodl jsem se ukázat vám pár dosud nepublikovaných obrázků z Indie. Tentokrát jde o vozidla, která se pohybují ďábelským nezpůsobem po městech a silnicích, jsou často pomalována a ozdobena a plní tak funkci výtvarného objektu. Dokonce si troufám tvrdit, že některé pomalované obludy na dvou, třech či čtyřech kolech spadají do škatule insitního umění a vpadají do zad tzv. volnému konceptu, kdyby ovšem v Indii nějaký byl. Umělecký projev a umělecký nadhled nad těžkostmi všedního života tu jsou podmínkou přežití. Libozvučné značky jako Tata, Badžadž, Maruti nebo Mahindra vzbuzují na rozdíl od nějakých fordů či VW přímo pohádkové asociace.