“Ten nevědomý kult nějakého pobudy je takovou krásnou metaforou toho, že kolem nás chodí spousta originálních lidí, nedotknutelných, bez kasty a vzdálených jakékoli publicitě, a právě proto si zachovávají nějakou integritu, nedají se zmanipulovat. Kromě toho ty texty navozují esteticky bohaté asociace, o což v blackmetalu taky částečně šlo, a naposled jeden z protagonistů je absolventem Umprum, tady si povšimněte, že Umbrtka je zvukomalebně hned vedle.”
To jsem psal do mailu panu Pavlovi Němcovi, redaktorovi a protagonistovi kapely Umbrtka. Právě on mi přivezl do Domanína dvě alba a sborník textů tohoto souboru. Stalo se tak u příležitosti příjezdu redaktorů časopisu Maxim, ve kterém budu mít dvojstránkový rozhovor v listopadovém čísle. Vskutku bizarní kulisy pro metal a typografii - prsa, zadky a senzace typu “Umřel Gott: sice to není pravda, ale uvnitř je článek o svítící žábě”. Najednou jsem pocítil, že úroveň žurnalistiky slavných českých týdeníků (např. Respektu) nesahá ani po palec u nohy těch lepých děv vyfocených v “pánském časopise” Maxim. Po nějakém čase mi došlo, že rozhovor, vedený ve velmi lichotivém a poučeném duchu (pan Němec je totiž dávným fanouškem Master’s Hammer) je jen záminkou k setkání mnohem důležitějšímu, a sice mě a pana Umbrtky. Než nepřesně citovat jeho ctitele, raději tady zkopíruji slova pana Němce:
Umbrtka je skutečná osoba, kterou členové kapely odjakživa potkávají v plzeňských ulicích a hospodách. Věk neurčitý, vždycky vypadal jako omšelý cca padesátník. Na první pohled se vyznačuje jen pomalou chůzí v mírném záklonu, a pak právě tou svojí až neuvěřitelnou nevýrazností. Není-li ve volném čase v hospodě či (předpokládáme) doma u televize, stravuje se v lidové jídelně U Koně, kde mívají obzvlášť vypečené hotovky. Zaměstnán byl v Plzeňském skartu (http://www.plzenskyskart.cz), kde byl mnohokrát pozorován při nádherně pomalém rozebírání starých praček a lednic. (Zřejmě právě pro tu nádhernou pomalost byl před pár lety vyhozen, dnes dělá v Globusu)
Umbrtkovo jméno nahlédl jeden ze zakládajících členů už někdy v dětství, kdy byl fascinován jeho zjevem (v Plzni je celý panteon tzv. chlápků, ale Umbrtka je něčím víc). Po letech jsme skrzevá kamarádku u volební komise náhodou zjistili i jeho občanské jméno: Ivo Krátký.
Když byla v roce 2000 zakládána kapela, zprvu jako nepříliš metalový experiment spjatý s vzýváním městské špiny, dělnické práce, periferií, železnice, průmyslových staveb atd. (”industriální pohanství” se tomu tehdy říkalo, později “prachmatismus”), objevil se v jednom z textů Umbrtka coby “nejvláčnější z dělníků”. Až po nahrání prvního dema dal jméno celému projektu a začal se vracet v textech jako jakási personifikace i hybatel městského bytí, práce, šedi, stavění, prorůstání, vyhnívání… Stal se z něj bůh-věšák, na kterého vršíme různé atributy; texty si mnohdy protiřečí, což je ale v pořádku, protože on už je takový. Vracíme se k němu často, i když existují i alba (resp. CD-R dema), kde není jedinkrát zmíněn.
Sám Ivo Krátký o tom, že je kolem něj už deset let budován kult, neví.
Pamatuju si jak bába Marmeláda pravidelně tlačila svůj vozík naložený starým papírem, klacky či hadry a hrozila nám holí huhňajíc, když jsme se jí coby školáci pošklebovali v Budějcích. Haškův Pepek Vyskoč - dnes literární ikona - má určitě předobraz v nějaké skutečné obecní figurce, a Regula Pragensis dosud hledá českého krále mezi osobami s podobně nízkým IQ, tedy individuy Bohem obdařenými bezelstnou blbostí. Potřeba anti-celebrit je zdravou reakcí na polkeslou mediální masáž, a jen malý krůček dělí uctívače od přisouzení nadpřirozených vlastností svému idolu. Ve skutečnosti se však k němu nehodlá, nesmí či nemůže přiblížit, idol je nedoknutelný, vzdálený ve svých výšinách. Takový je Umbrtka.
Grafika obou alb, která zatím kapela Umbrtka vydala, (
Páně & Uhelná pánev - 2007 a Úplná demontáž lidstva - 2009) nepřekračuje rámec blackmetalového žánru; jistým zpestřením jsou kresby a grafiky
Lukáše Kudrny - Strastinena, absolventa atelieru Ilustrace a grafiky na VŠUP a laureáta ceny Grafika roku. Typografie rovněž vyhovuje visuelnímu clichee řadových fanoušků - fraktura ve statické komposici na osu ovšem neodpovídá Strastinenovým sociálně chmurným uhlokresbám či expresivně laděným linorytům. Typograficky zvláště zanedbaný je sešit výboru z textů, ale snad odpovídá vnější zanedbanosti samotného idolu.
Jestliže zdálky cédéčka ničím nepřekvapují a ani neupoutávají (jistěže to byl záměr, vyžádaný povahou Umbrtkova kultu), o to více překvapí texty. Vybočují totiž z ustálených metalových zvyklostí a zahrávají si s undergroundovou poesií používajíc tu surrealistické obrazy:
Prejtonostné včely na brav sedají
a prasata opylována
masem jedno druhého
však zabřezly by bachyně i bez toho
tovížejo
vždyť je jich všude tolik prasat u struků a koryt
která rozkvétají zjara
na ně prejtuvčely sedají a s nožičkama buclatýma
do úlu se vrací
…tam theologický design:
Označili jsme království Páně
z cihel Páně slepili
z cihel co porodili muži
ne vajíčka z drůbežáren
…onde devotní maximy:
Je zapotřebí neustále se vracet k Umbrtkovi
je zapotřebí znát sílu lhostejnosti
jíž se musí čirá láska obrnit
a k níž musí čirá láska zůstat
lhostejná
Můžeme tu rozpoznat inspiraci Váchalem, Klímou, možná Nietzschem, ale hlavně je jasné, že se páni pozorně dívají okolo sebe a dovedou svojí sociálně-visuelní zkušenost dokonale ztvárnit a předat dál.
Málem jsem zapomněl dodat, že si vysoce cením odvahy, s jakou se mládenci vydali brázdit metalové vody. Dosavadní zájem publika vyjádřený prodejností alb (jak jsem se právě dozvěděl) je nepatrný, nepřímo úměrný velkému kultu Páně Umbrtky. Metaloví fanoušci jsou totiž i přes veškeré bafomety, kůži, chrom, lebky, obrácené kříže atd., latentní chcípáci, kteří nevydrží nadsázku, ironii, sarkasmus ani cynismus, a naprosto vyloučeno je jakékoli zlehčování žánru. Metalisty (až na výjimky) ostatně nelze považovat za kdovíjaké filosofy, ale právě pro těch několik výjimečných posluchačů je určena tato výjimečná hudba. A opačně, snad možná některé myslící tvory přivedou texty Umbrtky ke sladkým tónům zkreslených kytar, chroptění a dvojitému kopáku…
