Typomonolog

Ostřílení cestovatelé a globetrotteři mi můžou právem vyčítat, že už tři neděle tvrdnu s krajany v pohodlné Goe, ale tady je tak pěkně, že se mi nikam nechce. V úterý pak vyrážíme do Tamil Nadu, protože pondělky máme vyhrazené na karetní spolek Šrí Šohaj v baru “Akademie revolučního myšlení, vědy a technologie” v Čaudí. Odtamtud již povstala řada podnětných nápadů, jako je kouření sušeného sloního trusu (lahodné!), které si hodláme patentovat, či projekt ašrámu na pití rumu s ajurvédickými buršáckými přípitky.

Zde je video dokazující, že hulit se dá leccos…
Slonice v potoce se jmenuje Ganga, ostatní se nám nepředstavili, stejně jako kudlanka z téhož dne.

Firma Tata, která kromě půlky Indie vlastní například naší Jemču, britský Jaguar a v Americe zaměstnává na 20.000 lidí, zavedla nedávno novou mobilní službu se zajímavým logem, kde není závazné ani řazení liter, ani jejich vzájemná velikost, a barvu si zřejmě určují pouliční malíři dle libosti. Grafik jej dost možná promýšlel s ohledem na nepředvídatelné možnosti umístění. I přes zjevnou nedůslednost je tahle značka ve visuelně přecpané indické ulici nepřehlédnutelná.

Vloni jsem v Pandžinu studoval počátky knihtisku v Indii, letos mě zaujaly archivní noviny A Vida, ročník 1959. Inseráty na nejrůznější zboží ilustrují kvalitu života v portugalské teritoriální državě pod hindobolševickou blokádou (1955-61).

…neboli dům z bláta, staví Čin Tandžikar na své kořenářské farmě v Netravali. Už jsem se objednal na příští sesonu, poněvadž spát na posteli pokryté vrstvou kravského trusu bude jistě inspirativní zážitek. Obrázky odhalují stavební techologii starou stovky let, vše je jen hlína a jiné přírodní materiály, ani gram cementu. Střecha bude z keramických tašek na tenkých trámech z kokosových kmenů, které mají nostnost skoro jako kolejnice.

Všechny bizarní atrakce včetně sudu na cukrovou vatu jsou poháněny řvoucími benzínovýni motory, malé autíčkové kolotoče pohání indické paže.