Typomonolog

Úplně jsem zapomněl, že jsem si kdysi, když jsem byl ještě pilný, pečlivě a s nejvyšším rozlišením skenoval nalezené xylografie a olovoryty ze starých katalogů. V hromadě cédéček jsem při úklidu našel přes deset let staré skeny z tlustého katalogu firmy A. Haase z roku 1910, který jsem si půjčil z knihovny Reguly Pragensis, kteréžto tímto děkuji.

Co je na tom tak pozoruhodného? Kromě nostalgie se nabízí porovnání kvality všedního života dnes a před sto lety. V roce 2010 chybí rozmanitost a maniakální preciznost - ten rytec, či spíše rytci, co na těch obrázcích pracovali, své řemeslo museli detailně prožívat, určitě se jim muselo zdát o mosazných skřipcích a zdobených držácích na klosetpapír. Dále si můžeme ledacos poetického představovat pod pojmy jako “perečníky se šoupacím víčkem”, “Hamburské brky” či “stěrací tresť”. Dnešní sortiment ani jakost ovšem nesahají ani po kotníky tehdejší nabídky.

Výtvarně jsou pododobné relikvie dnes už málo použitelné, pokud bychom nechtěli opakovat již dávno vyčpělou inspiraci, anebo s nůžkami a lepidlem fušovat do surrealistických koláží. Já je přijímám tak, jak jsou, jsem přesvědčen, že “jemné držátko” má zůstati jemným držátkem a “Pelikánský inkoust” Pelikánským inkoustem. Staré inseráty totiž dovedou potěšit, ty dnešní už ne. Příjemnou četbu.